Jak jsem ke Gospelu přišla

Žilo bylo několik maminek, které se chtěly ke konci své mateřské dovolené dostat aspoň trošku mezi lidi, naučit se opět normálně komunikovat s lidmi, poklábosit, zjistit, že všechny děti jsou stejné a také se zdokonalit před hledáním nebo návratem do zaměstnání. Mezi ně jsem patřila i já. Kde se vzalo, tu se vzalo, na Šalďáku … Komunitní Centrum Generace a nabízelo hodiny angličtiny i s hlídáním ratolestí. Kurs začal v říjnu 2006 pod vedením učitele Petra Činčaly, který byl nejen hodný učitel, ale postupem času i náš kamarád. Pak přišly vánoce a Péťa nám pustil vánoční CD, bylo to moc hezké na poslech a pořád mi to něco připomínalo. Hudba byla sice vánoční, ale zároveň hodně temperamentní, že jsem při poslechu tohoto CD v autě projela na červenou. Najednou mi blesklo hlavou, že je to vlastně taková hudba jako byla ve filmu „Sestra v akci“. Péťa nám pak řekl, jestli bychom nechtěli zkusit tohle zpívat, zpívat GOSPEL. Byly jsme pro každou srandu a od února 2007 jsme se začaly, „maminy v akci“, scházet každou středu. Tenkrát jsme byly jen čtyři maminy (Kačka, Jitka B., Leona H. a já) a samozřejmě Péťa se svojí ženou Dančou a Světlana z centra. Nejsem sice věřící, ale tahle hudba mě pohltila.

Začali jsme písněmi „Lord hold me“, „Praise the Lord“ a „Never Ever“. Když to teď zhodnotím, tenkrát se to asi moc poslouchat nedalo, ale píle, nadšení a další a další členové, nám pomohli ke zdokonalování. První takové soukromé vystoupení jsme si udělali na výletě do Skalního města 23. 4. 2007. Jeli jsme vlakem do Sedmihorek a odtud pěšky na Hrubou skálu, cestou zpátky jsme si dali pauzu mezi skalami, děti a tatínkové lezli po skalách a my jsme si zazpívali. Výlet to byl úžasný, jen jsme se nějak nemohli dostat všichni pohromadě vlakem domů. O týden později jsme si na Rušičce hezky zazpívali nejen „gosplácký“ písničky u táboráku při pálení čarodějnic. V té době už jsme trénovali tři písně na koncert s americkým sborem ze St. Luis, který se konal v Domě kultury 19. června 2007. Ten den byl také velice zvláštní, dopoledne jsem s Péťou chodila centrem Liberce jako ocásek američanů a když svůj zpěv „rozbalili“ v Pražský, kolemjdoucí zírali, co se to děje. Nadšeně jsem rozdávala letáčky a lákala na večerní koncert. Pak jsme se odebrali směrem na Ještěd. Amíci byli ohromeni krásou české přírody a samotným Ještědem také. K obědu si chtěli dát typické české jídlo, takže si vybrali řízek a k tomu samozřejmě hranolky a kečup (aspoň něco po americku). Odpoledne nás čekala zkouška a večer začal koncert, sbor 60 lidí kulturák asi hodně dlouho nezažil. My jsme měli tu čest si společně se St. Luis Gospel Choir zazpívat tři závěrečné písně: „Oh My My“, „ Just a closer walk with Thee“ a „Great is the Lord“.. Tenkrát poprvé nás Péťa uvedl jako GENERACE GOSPEL CHOIR. Přes léto jsme se sešli jen občas, ale v září jsme opět nastoupili v plném nasazení a čekalo nás vystoupení v listopadu přímo v centru, kde kromě nás vystoupili i další hudební skupiny. Dne 8. prosince jsme si udělali výlet do Prahy, jelo se autobusem a putování po Praze přes nacpaný Václavák skončil ztrátou Světlany, ale ta se naštěstí sama našla a večer v husitském kostele na Vinohradech jsme zpívali s Maranatha Gospel Choirem už v plném stavu. Druhý den v neděli jsme si koncert zopakovali v Liberci v červeném kostele na Perštýně. No a byl konce roku.

Utíká to, utíká a v únoru 2008 Generace Gospel Choir slavil své 1. narozeniny. Naďa přinesla dort, všichni ostatní také nějaké sladké i slané dobrůtky, přijel i Radek z Prahy a bylo nám společně moc a moc fajn.

Tak a to je vše k mému příspěvku, jak to vypadalo první rok naší existence, existence Generace Gospel Choir a musím říct, že jsme za ten rok udělali ohromný pokrok a co nás těší, že se k nám stále přidávají další a další, písničky máme také stále hezčí a hezčí a k těm starým se rádi vracíme….tak jen tak dál.
Lenka Skřivánková (malá Lenka)